Zoufalí rybáři

Mrtvá rybka

Pro spoustu rybářů je mrtvá rybka tou nejlepší nástrahou na kapitální štiky. Pro začínajícího rybáře ovšem není nijak snadné sedět u vody a dlouhé hodiny chytat na nástrahu, které ani moc nevěří. 

Doporučená taktika je nahodit mrtvou rybku, nechat zhruba 30 min. ležet, pokud se nic neděje, tak kousek popotáhnout a stále to takhle opakovat. Po záběru většinou dlouho nečekáme na zásek. Zásekem je zde rozumněno silou vedené, avšak pomalé zvednutí prutu. Spousta i hodně zkušených rybářů si myslí, že je nutno " sekat " krátkým švihem. To je však zásadní chyba. Jako nástrahy používáme hlavně ouklej, plotice, perlíny. Z mořských ryb používáme hlavně makrely a sledě. Rybku můžeme nechat ležet na dně, nebo také pomocí polystyrénu, či pomocí vstříknutí vzduchu injekční stříkačkou zařídíme vznášení nade dnem.

Důležitá je i barva nástražních rybek. Na "obyčejnou" rybku chytá každý, ale obarvenou rybku moc rybářů nepoužívá. U živých rybek barvení není potřeba, živá rybka totiž láká štiky svým pohybem, nikoli vzhledem. Živá nástraha navíc dravci neposkytne dost času ani příležitosti, aby ji pečlivě prozkoumal. Mrtvou nástrahu však může zkoumat a očichat důkladně. A buď ji přijmout nebo odmítnout. Vyrobit si obarvené nástrahy je poměrně jednoduché. Většina drogérií a obchodů s potravinami vede potravinářská barviva. Barvící roztok si připravíme v plastikové nádobě a rybky v něm omáčíme a obracíme dokud kůže nenabude potřebného zabarvení. Papírovou utěrkou je osušíme, poté je zabalíme a uchováváme v mrazáku, tak dlouho dokud je nebudeme potřebovat. Rybář musí uvažovat pružně. Netrvat zarputile na svých navyklých metodách. Velké ryby nejsou hloupé. Během svého života, co rostou se neustále setkávají s nebezpečím a učí se. Učí se jak mu uniknout a velké jsou jen díky tomu, že se jim to zatím vždy podařilo. Barvení nástrah je jednou z cest, jak starou zkušenou štiku přece jen oklamat.

Živá rybka

Chytání na živou rybku se samo o sobě zdá být velmi jednoduché: nástaha už svými pohyby přitahuje pozornost dravce, avšak jenom ten, kdo v té dané situaci zvolí vhodnou udici bude mít úspěch u vody pravidelně. Nejjednoduší udice tvoří průběžný splávek, olůvko a ocelový návazec. Lze ji použít jak ve stojaté, tak i v mírně tekoucí vodě. Díky průběžnému splávku můžeme s touto udicí lovit v různých hloubkách. Nosnost splávku volí dle velikosti nástrahy. Důležité je správné zatížení splávku. Musí být zatížen na tolik, aby byla nástraha udržována v hloubce a nemohla se dostat k hladině, ale ne zas tak moc, aby ho nástražní rybka trvale táhla pod vodu. Například nástraha 15 cm plotice, splávek 20 g a 12 g olověná kulička. Při lovu s živou nástrahou je velmi důležité namastit hlavní vlasec, protože kdyby se vlasec mezi splávkem a prutem potopil pod vodu mohla by se do něj nástražní rybka dostat a došlo by k nepříjemnému zamotání.

Plachetní splávek

Jestliže místo normálního průběžného splávku použijeme splávek plachetní, spřístupní se nám mnohem větší úsek vody. S plachetním splávkem je nástraha unášena větrem i do oblastí, které by jinými metodami byly nedostupné. To je důležité, když štika stojí daleko od břehu např. v zimě nebo ve vodách využívaných k rekreačním účelům. Dáme si pozor na jednu maličkost, zvolí-li model s vnitřím vedením vlasce nebo malým očkem na horním konci můžeme jej normálně navléknout. V takovém případě anténka splávku zvedne vlasec z vody a ten je unášen po hladině. Jen pokud byl před tím natřen tukem. Opačně působí vlasec jako kotva.

Paternoster

Oblíbenou udicí pro lov štik je paternoster. Mezi koncové olůvko asi 50 g a splávek nosnost 30-40 g uvážeme trojstranný obratlík, aby nástražní rybka mohla později kroužit, aniž by se zamotala udice. Protože olůvko má větší váhu, než jaká je nosnost splávku, musí být vzdálenost mezi splávkem a olůvkem větší než hloubka vody. Splávkovým paternosterem se pole našeho působení omezuje na prostor, který obsáhneme nahazováním. Současně však můžeme využívat některých výhod. Například můžeme chytat těsně u překážky aniž bychom se vystavovali nebezpečí, že v ní nástražní rybka uvázne. Toto předkládání také umožňuje udržet nástrahu delší dobu v zorném poli štiky. I z prvu nerozhodný dravec dostane možná po několika minutách přece jenom chuť a zaútočí na kořist. Zatímco živá nástražní rybka na neukotvené udici, by už dávno někam uplavala. Paternosterem můžeme nástrahu ideálně předkládat v mírně tekoucí vodě. Jako živé rybky jsou především vhodné plotice, malí okouni, karasi, hrouzci a oukleje.

S pomocí balónku

Chceme-li se dostat ke štikám, které stojí daleko od břehu je osvědčenou metodou chytání s plachetním splávkem. Jestliže je však u břehu rozsáhlá mělčina, kterou nelze přehodit je dobrým řešením pro lov štik udice s nafukovacím balónkem. Umožňuje nám optimálně se přizpůsobit síle větru a dokonce i použít udici na položenou v takové vzdálenosti, kterou normálními hody nelze překonat. Princip je jednoduchý... Balónek se kancelářskou sponkou připevní k obratlíku, který spojuje hlavní vlasec s ocelovým návazcem. Nástražní rybka je tak po celou dobu unášení na délku návazce pod hladinou. Tím se snižuje odpor vody a nástrahu pro štiku je možné dopravit na místo určení i přes mimořádně mělké oblasti nebo přes překážky (např. písková lavice, ponořený strom). Ve chvíli, kdy dospěje k cíli stačí prudce trhnout prutem, balónek se uvolní ze sponky a udice je volná. Nezapomínejte ovšem po skončení lovu posbírat balónky na protějším břehu.

Štika menu