Zoufalí rybáři

Ahoj,

s Rosťou jsme vyrazili pokusit se ulovit nějakého toho candáta. Je čtvrtek odpoledne. S předpokladem dostatku místa u vody, jsme vyrazili vstříc adrenalinovému lovu candátů.

Po příjezdu na vysněné místo, nás překvapil počet aut kolegů z cechu Petrova. Naše vytoužené místo bylo naštěstí volné.

Počali jsme s nadšením vázat a chystat. Vzhledem k tomu, že candátí čas byl ještě daleko, rozhodli jsme se zkusit lov kapříků. Kapři patrně neměli chuť ani náladu na naše dobroty a s hlubokým opovžením jezdili okolo našich nástrah.

No nic. Jak chcete milí kapři. Jdu na candáty. Aspoň já.  Rosťa se rozhodl dát kapříkům ještě šanci...

Po prvním urvání začíná mírně bručet.. Doufejme, že už neurve. To by mu pokazilo celý výlet.

Rosťa se rozhodl chytat candáty na jeden prut. Druhý, k mému nevelkému nadšení, plašil candáty a chytal kapry dál... Ryby neměly svůj den. Nebraly. Tradičně.

Zatímco já jsem tajně doufal a modlil se za výjezd, Rosťa prožíval muka. Urval. Při nadávkách lítalo hodně slov těžko publikovatelných před 22 hodinu. V tu chvíli jsem přestal doufat. Kvapem se blíží půlnoc a konec našeho dobrodružství.

Najednou... Rána. Spadl šutr. Polysterén se však nehnul. Chvíli jsem čekal. Polystyrén se posunul tak o dva cm. Rozhodl jsem se rukou namotat vlasec zpět na cívku. Cítím odpor.. Ryba...?! Tahám. Opravdu ryba. Zajíždí za kmen. Visím. V boji má navrh ryba.

Ne na dlouho. Překážku jsem překonal. Tahám "soupeře" na mělčinu. CANDÁT!!!! A jaký! Pane jo...

Na 2cm velkou živou plotičku (větší už jsem neměl) jsem ulovil 82 cm velkého candáta! Většího než je má dcera (80cm)  PARÁDA. Přál jsem si chytit rybu větší, než je má dcera. Nevěřil jsem tomu.

Ve chvíli, kdy už jsem jen opravdu tajně doufal, přišel šok. Můj osobní rekord.

Tak, až vyrazíš k vodě, nikdy nepřestaň doufat. Nikdy nevíš, kdy, za jakého počasí, a jiných vlivů, zabere právě Tvá životní ryba.

Ahoj a Petrův zdar

Luboš