Zoufalí rybáři

Štika obecná

Úspěch při lovu štik v zimě

     V zimě by měl štikař podle mého názoru udělat dvě věci: za prvé by měl dravce přilákat na loviště navnaděním a za druhé jako nástrahu použít mrtvé mořské ryby. Jediný typ vody, kde je chytání na mořské nástrahy plýtváním časem, je voda pstruhová. Domnívám se, že tady si štiky zvykly lovit v horních vrstvách vody, tam, kde se pstruzi obvykle zdržují. Je tedy pochopitelné, že chytat dravce, kteří zde žijí na cár makrely ležící na dně, nemá valnou cenu.                                          

     Ve všech ostatních vodách, ve kterých štika loví v různých hloubkách, kde u hladiny honí potěr a u dna číhá na úhoře, všude tam budu mít s mrtvou nástražní rybkou úspěch. A opravdu kapitální kus se stejně chytne na mrtvou rybku než na rybku živou nebo wobler.

     Zde je několik tipů, jak lovit štiky v zimě na mrtvé nástražní rybky. Nejprve byste měli zajít do obchodu s rybami a podívat se tam po zbytcích rybího masa. Pro obchodníka nemají hlavy, ocasy a vnitřnosti žádnou cenu, ale pro rybáře mohou znamenat desetikilovu štiku. Naberte si zbytků co nejvíc, doma je vložte do igelitových sáčků, vždy po deseti hlavách a deseti ocasech menších druhů ryb do jednoho sáčku, a nechte je zmrazit. A potom využijte každé příležitosti a alespoň dvakrát rýdně navnaďte na slibném lovišti. Slibné by mělo být proto, že ačkoli se štiky dají pravidelným vnaděním přilákat, ušetříte si spoustu času, pokud budete vzorky potravy předkládat tam, kde víte, že se nějaká velká štika zdržuje.

     Tímto způsobem si loviště připravuji asi dva až tři týdny a potom začínám chytat. Jako nástrahu používám nejraději půlku makrely, kterou nastražuji na vlasovou udici.

Zaseknout musíme rychle

    Po několikatýdenním provnaďování přijímá štika nástrahu ze zvyku přímo na tom místě, na kterém ji najde, a neodplouvá s ní pryč. proto musíme zaseknout velmi rychle. Přesto se však může stát, že štika nástrahu polkne příliš hluboko. Z toho důvodu používám vlasovou udici pouze s jednoduchým háčkem. Pokud bychom použili montáž s několika háčky, mohli bychom při vyprošťování háčků štiku poranit.

     Nejraději provnaďuji několik míst současně. Začnou-li být ryby na prvním stanovišti opatrnější, nebo se dokonce přestanou objevovat, mohu na druhém nebo třetím místě lovit úspěšně dál. Před vnaděním je také výhodné přidat k cárům rybího masa několik sklenek rybího aromatického přípravku a stejným přípravkem potom postříkat nástražní rybku na vlasové udici. Tímto pachovým trikem jsem dosáhl velmi pěkných úspěchů.

     Mořské ryby, především makrely a korušky, mají kromě toho, že vydávají silný pach, i další dobré vlastnosti: dají se například daleko nahazovat. Štiky se sice v mnoha případech zdržují v pásmu u břehu, ale právě v zimě některé z nich často stojí daleko v otevřené vodě, kde jsou měkkými nástrahami a běžnými metodami lovu nedosažitelné.

Nejdříve nastražíme - potom zamrazíme

      Abychom mohli měkké mořské nástražní rybky, jako jsou například sardinky nebo sledi, nahazovat dál, je nejlepší je předem nastražit a zmrazit, a takto připravené si je potom vzít v mrazicím boxu k vodě. Pak už nám nahazováníé nebude činit žádné potíže a nástrahy i v zimě po několika minutách ve vodě roztají.

Kdy jsou lepší přirozené nástrahy a kdy umělé?

     To, co se zprvu zdá být jen otázkou osobního vkusu, stává se při bližším pohledu otázkou velmi zajímavou a důležitou. Štikaři, kteří loví štiky jak na rotačky, tak na přirozené nástrahy, velmi dobře vědí, že úspěšnost zvolené metody závisí na stávajících podmínkách té které vody, a také dobře vědí, jakou metodu mají v dané situaci použít.

     V případě, že přesně nevíme, kde se právě štiky zdržují, má bláčení bezpochyby své přednosti: lze jím prolovit větší oblast. Na velkých vodách, kde dravci loví v otevřené vodě a sledují hejna menších ryb (například plotic nebo marén), má znalec místních poměrů největší šanci na úlovek, když zkusí lov s vlečnou udicí (hlubinnou přívlač). Pokud naopak stanoviště štik přesně známe, vyplatí se předložit spíš přirozenou nástrahu. Dřív nebo později kolem ní nějaká štika poplave a zabere na ni.

     Roli zde hraje však ještě i jiná okolnost: pokud je voda čirá, má výhodu třpytkař. Jeho nástraha štiku zaujme už na velkou vzdálenost tlakovými vlnami a optickým drážděním, takže v průměru chytí ryb víc, než jeho kolega, který loví na nástražní rybky. Je-li naopak voda kalná, působí na štiky při hledání potravy mnohem víc pach přirozených nástrah. Rybář, který loví na umělé nástrahy, se pak může jenom dívat.

Zdroj: Jak se chytá štika, Agentura Fox